Terry Pratchett

V zásadě o sobě odmítá poskytovat životopisné údaje s odůvodněním, že to čtenáře stejně nezajímá, protože se chtějí pustit do knihy a ne se prokousávat spoustou povídání, které má dokázat, že je autor moc zajímavý člověk. Proto se kusé informace o jeho životě nesou v duchu jeho knih. Narodil se v Buckinghamshiru roku 1948. V roce 1965 začal pracovat jako novinář. Dělal vše, co žurnalistika nabízí, snad s vyjímkou nedělních fotbalových zpráv. Podařilo se mu vyhnout všem dobrodružným zaměstnáním, kterými je většina spisovatelů přinucena se živit, aby měla vůbec o čem psát. V touze najít si klidné místečko se T. Pratchett stal tiskovým mluvčím Central Electricity Generating Board, což je společnost atomových elektráren. V roce 1987 zjistil, že ho psaní baví víc než skutečná práce, a od té chvíle se počet děl vyjadřuje dvoumístnou číslicí a mají své stálé místo v žebříčku bestsellerů. Žije v Somersetu s manželkou Lynn a dcerou Rhiannou a neustále se živí novinářskou profesí, protože jak tvrdí, může tak pracovat v teple, suchu a nemusí zvedat nic těžkého. Dále prohlašuje, že psaní knih je největší legrace, kterou si člověk může užít sám. Jeho koníčkem je pěstování masožravých rostlin.

Pod tímto podivuhodným názvem se neskrývá nic jiného než jedná z nejdelších a zároveň nejkvalitnějších a nejkomičtějších fantasy sériií. Zeměplocha už má přes dvacet dílů a Terry stále píše a píše (asi dvě knihy ročně) a stále je to čtení stejně báječné. Reprodukovat obsah těchto knih, je téměř nemožné - vždyť samotný čtenář naráží i při čtvrtém čtení jednoho samotného dílu na maličkosti, kterých si pro jiné nevšiml a směje se snad ještě více než při čtení prvním. Často se zápletka naprosto neuskutečnitelná v běžném světě rozvine tak, že vnímavý čtenář pozná za ní skrytou kritiku dnešního světa, která ovšem není nijak moralizující ale naopak velmi úsměvná, a právě o to víc nutí ty přemýšlivé přemýšlet. A ti kdo podtext náhodou neobjeví, nejsou v žádném případě ztraceni, protože krystalická zábava se krade na povrch všemi skulinkami a každým písmenkem textu ( dokonce i poznámky pod textem bývají často perlami ). Čtení Zeměplochy je opravdu zážitkem, ať se chcete prostě jen odreagovat nebo dokonce lehce intelektuálně pobavit. Protože v Terryho knihách je nápadů opravdu přehršel, každý si najde to své. Je naprosto jedno kterým dílem začnete. Jednotlivé díly na sebe téměř nenavazují. Spojuje je jen svět Zeměplochy. Postavy jednotlivých dílů samozřejmě vystupují v dílech ostatních. Často se postava, která se jen mihla v díle jednom stane hlavním hrdinou dílu druhého. A pokud si autor myslí, že byste měli vědět něco o minulosti nějakého charakteru, najde nějaký způsob jak vám to zdělit ( například už zmiňovanými poznámkami pod čarou ). Zde musím také pochválit vynikajícího překladatele Zeměplochy Jana Kantůrka, jehož překlad je opravdu brilantní, a který občas i svými poznámkami a odkazy na jiné díly vhodně zpřehledňuje.

Zeměplocha samotná krom toho, že leží ve zcela jiné dimenzi a čase, spočívá nesena na zádech čtyř slonů, stojících na krunýři obrovské vesmírné želvy , Velké A'Tuin. A Velká A'Tuin s mozkem o rozloze světadílů a s krunýřem posetým krátery, se pohybuje pomalu vesmírem směrem, který zná jen ona ( nebo on - ještě se Zeměplošanům nepodařilo zjistit jakého je rodu ). Ač by se mohlo zdát, že na takovémto světě je možné vše, co si autor vymyslí, je třeba dodat, že i tento svět má své zákonitosti a pravidla, které Pratchett stanovil a pevně je dodržuje. Například k určování světových stran se používají výrazy jako "směr", "protisměr" a "dostřed" ( Zeměplocha je placka ), Smrť chodí po světě - vidí ho jen mágové a kočky - a neustále se usmívá ( anatomicky také jediná možnost ), bohové umírají, když na ně lidé přestávají věřit, a proto s oblibou házejí do oken ateistů kameny. Kouzla mají barvu oktarínu - samotní mágové nikdy nevysloví číslo osm, ale pomáhají si stylem "číslo mezi sedmičkou a devítkou" nebo "dvakrát čtyři".

A protože je Zeměplocha je země úsměvná, zapomeňte na mágy ovládající stovky kouzel nebo chrabré ochránce městského pořádku. Dobrý příklad je čaroděj Mrakoplaš ( ten je ostatně i hrdinou dvou počítačových adventur inspirovaných Zeměplochou - Discworld I, II ). Ze studují byl vyloučen se znalostí jediného kouzla, které je ovšem tak mocné, že samo ovládá Mrakoplaše, místo aby Mrakoplaš ovládal je. A nejsou to jen hrdinové - autor protkal Zeměplochu spoustou dalších úžasných nápadů ať je to Zavazadlo, které je vyrobeno z myslícího dřeva, které svého pána na nožičkách věrně sleduje a po cestě požírá naprosto vše nebo víno z loněk, které zpusobí kocovinu den před tím, než jej vypijete. Obdoba fotoaparátu je domeček, ve kterém je skřítek, který nakreslí to, co uvidí z okýnka, a obdoba videokamery je podobný domeček, ve kterém několik skřítků kreslí obrázky obrovskou rychlostí. A to jen naprosto minimimální část všech nápadů.

Úžasná Zeměplocha je opravdu něco, co stojí za přečtení.

Přestože jsou knihy Úžasné Zeměplochy samostatné příběhy (až na první dvě, které přestavují jakési uvedení do zeměplošského světa), dají se téměř všechny přeci jenom zařadit podle hlavního hrdiny, který knihy spojuje. Proto jsem v bibliografii uvedl za názvem dílu i název postavy, který v tom kterém díle vystupuje (pokud není uvedeno nic, znamená to, že se jedná o úplně nezávislý díl).